Požehnání je naší nejvyšší ochranou

/ 30 března, 2020/ Nezařazené

Měla jsem fantastický víkend, prožívám mnoho zázraků a zažila jsem velmi intenzivní a kouzelnou neděli. A i když je na pozadí toho všeho smutek z reálných aspektů mého rodinného života, dovoluji si radovat se, být vděčná, přijímat všechny ty dary, kterých se mi dostává a především vždy a za všech okolností „věřit“, protože Víra je přesně to, co mi pomáhá překonávat neutěšený stav některých oblastí mého života.

Po několika denním uvolnění v přítomnosti přátel mojí Duše se dostavilo cosi, co se dá po období zklidnění, ztišení a koncentrace předpokládat. Totiž, mám za to, že vždy stav jistého klidu a uzavřenosti vede k čemusi, na co je dobré být v dobré kondici na všech úrovních našeho Bytí, s notnou dávkou nadhledu, odvahy, množství naděje v lepší budoucnost a také v naději dobré perspektivy.

A tak na konci asi týdenního nenápadného a vyváženého stavu jsme včera v noci s mužem vedli jako obvykle láskou, radostí, upřímným zájmem a otevřeností naplněnou debatu o všem možném, až jsme došli k zajímavému tématu, které mě od ukončení našeho včerejšího rozhovoru nepustilo, za to mě ale zaměstnalo v dobrém slova smyslu na celý dnešní den, a rozhodně i na dny příští.

Je ohromnou příležitostí a darem nás všech, kteří máme možnost realizovat se ve vztahu, kde vládnou emocemi a vášněmi naplněná láska, nehraný zájem o vnitřní i reálný život toho druhého, podpora v zájmu osobního rozvoje každého zvlášť a stejně tak i vývoj všeho společného a chuť a ochota tvořit to všechno „společné“ bez přehnaných obav, že přijdu o to „svoje“, zbavená pocitů ohrožení ze strany milované a zároveň milující osoby.

A jako již nesčetně krát, i v tomto okamžiku vnímám, že naše včerejší téma, o kterém jsem chtěla původně psát zcela „převálcovalo“ moje psaní v přítomnosti, kdy na místo úvahy o tom, proč tolik lidí, mizí z mého života, aniž bych jim třeba jen z jejich přirozené slušnosti stála za poslední Sbohem, tu vedu monolog o nekonečné dobrotě a „Vesmírné podpoře“ v podobě nádherných Bytostí kolem mě a v podobě vděčného a skromného muže, obdarovaného množstvím obyčejných lidských i Božských kvalit. Napadá mě ale, že docela jednoduše jen přítomnost čehosi posvátného a požehnaného, přirozeně z mého života vylučuje přítomnost toho ostatního.

To mi dává smysl a dodává velkou naději a radost, vedoucí k naplnění mého života.

Jana Paseková

Share this Post

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*
*