Zpátky do života

/ 5 června, 2020/ Nezařazené

Milí přátelé, pozdravuji Vás ze svého domova s pocitem, že se vše urovnává, a že iluze, která pohltila tisíce lidí na dlouhé týdny polevuje a odchází. S prodlužujícími se dny a pomalu, ale jistě přicházejícím létem se blíží časy, poskytující podporu našemu zdraví v podobě živé stravy, slunečního, životodárného svitu, nekonečných příležitostí trávit čas venku, v přírodě, na horách, v lese, a nebo u vody, dny nabízející desítky sportovních, kulturních i společenských aktivit, a setkávání se, které nám byly nekompromisně vzaty, a bez kterých jsme tolik „trpěli“, bez ohledu na to, zda náš život BYL, či NE-BYL před všemi těmi omezeními otevřenou manifestací radosti, lásky a naděje, a nebo existencí plnou představ o povinnostech, závazcích, nutnostech a nesvobodě.

A snad nám ta několikatýdenní ukázka zhmotněného hromadného, pasivního postoje k životu, plného strachu, alibismu a hloupými výmluvami opředeného života něco dala.

Já žádné změny v přístupu lidí k životu nezaznamenala, ale také jsem je ani nečekala. Ne snad proto, že bych neměla dostatek Víry a optimismu, ale jednoduše proto, že ani osobní podpora a život jednotlivce se v posledních měsících a letech příliš nemění, ani pod tíhou mnohdy náročných a hlubokých vlastních, a tedy nejcennějších zkušenosti. Proč by tedy vnitřní změny měla iniciovat komedie hromadného rázu? Ale co už… Rok 2012 je ve Věčnosti a tam se karty rozdaly. Teď už jen ubývá hráčů…

Tak tedy vzhůru, neohroženě, šťastně a vděčně do víru tance, který je nám poskytován moji milí. Ať už v pravdě, poctivě k sobě, anebo v iluzi, sloužící svému účelu. Ve finále je to stejně všechno „JEDNO!“

V lásce Jana Paseková

Share this Post

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*
*