Přeji všem zdraví ve všech rovinách Bytí

/ 15 října, 2020/ Nezařazené

Po sedmi měsících našeho života s Covid 19 mohu jako terapeut zcela zodpovědně konstatovat, že s lidmi v mém blízkém i širším okolí situace absolutně nic neudělala. A když píši absolutně nic, tak tím nemyslím nic jiného, než že ani jediný klient, ať už stávající, anebo nový, neprojevil zájem o terapie posilující imunitní systém, či jakoukoliv jinou cestu prevence zdraví.

Jak typické pro lidi!

Rovněž jsem nezaznamenala větší zájem a především praktické kroky vedoucí ke zdravějšímu a lehčímu způsobu stravování, či snad dokonce k pohybovým aktivitám, a nebo dokonce sportu! V obchodech lidé plní košíky nekvalitními a levnými „poživatinami“, na kopcích při svých výletech nevídám masy lidí, nabírajících energii stromů a Země, přijímajících životodárné sluneční záření, radujících se z pohybu v přírodě, jako téměř jediného normálního a přirozeného pohybu člověka.

Jak typické pro lidi!

Zaznamenávám však hysterii bez rozumu, předhánění se v dramatičnosti průběhu konkrétních pozitivních případů u konkrétních, často veřejně známých lidí, jako by šlo o soutěž kdo z koho, kdo více, kdo hůře, kdo teatrálněji…

Jak typické pro lidi!

Vnímám nekonečné poukazování na vládu, na média, na toho, či tam toho, nekonečné dohady o něčí zaručené pravdě, desítky protimluvů, podrobné totálně laické návody na řešení neřešitelného problému, ustavičné soudy a porovnávání kde čeho s kde čím. Většinou jen samé kecy, kecy, kecy. Vlastní odpovědnost za vlastní zdraví, postoje, projevy, myšlenky, emoce, samotný život nikde, obviňování druhých na denním pořádku… Ostatně jako ve všech oblastech našeho života.

Jak typické pro lidi!

Když lidé nežijí, co si přejí a jen tupě ustupují a mlčí, budou ustupovat a poslouchat i teď.

Když lidé nemají jasný a svůj vlastní názor na každodenní situace, nemohou mít svůj vlastní názor ani teď a tak jsou odkázáni na diktát.

Když lidé neustále intrikují a pomlouvají i ty nejbližší, budou na adresu celého lidstva hlásat svoje smyšlenky, samozřejmě skrytě, jak jinak.

Když lidé žijí často celé roky mimo realitu, virtualita je jim teď velmi blízká, je to jejich svět a nejsou ani schopni realitu rozpoznat.

Když lidé řeší Ameriku, Itálii, Švédsko, herce, zpěváky, jednoduše všechno, co je světelné roky vzdálené jejich existenci, nemohou nic tušit o zdravotním stavu sebe sama, ani o zdravotním stavu svých blízkých. A pokud už přece jen tuší, že nejsou zcela v pořádku, myslí často jen na sebe, sobecky, sebestředně, bez kapky empatie.

Když lidé žijí v negativních energiích, rádi se budou pravidelně krmit negativními informacemi i teď. Je to jejich přirozená „strava“.

Když lidi nemotivuje život, nebude je motivovat ani smrt. Na to o ní ví příliš málo, pokud vůbec o smrti něco ví… vyjma děsivých statistik.

Vidím jen to, co vidím mnoho let.

A věřím!

Jana Paseková

Share this Post

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*
*