Nová doba…

/ 22 prosince, 2020/ Nezařazené

Je 22.12.2020. Den, který si jako jeden z mnoha letošních dní v poslední čtvrtině roku musí vystačit jen s číslicemi jedna a dvě, znárorňujícími rozum a cit, a vše posilující nulou, konkrétně, aby se to nepletlo, nulou umocňující právě ony emoce, vášně, touhy a přání. To vše zcela s jasnou převahou nad intelektem, logikou věcí a úsudkem hodným uzemněného a selským rozumem obdarovaného člověka.

Stalo se vůbec módou a silným lákadlem pro pasivní lidi rozjímat nad virtuálními světy, meditovat nad nejasnými tématy, těšit se na zásadní zlomy pro lidstvo, horlivě očekávat nový život… Samozřejmě bez aktivního přístupu!! Tak to přece dělá valná většina lidstva, a to ve stále více a více oblastech každodenního života. Co na tom, že odpoutávání se od reality sesílá dnes už téměř na celou naši planetu v rámci harmonie šoky, aby se páni tvorstva probrali ze svého snění. Co na tom, že všichni věštci melou prakticky do zblbnutí už několik měsíců to stejné. Co na tom, že i přes ohromné nadšení nad přícházejícími zázraky v podobě nekonečného dobra a všeobjímající lásky a přijetí, se pomalu vraždíme v obchodech, napadáme se kvůli úplným nesmyslům, a nebo třeba nejsme schopní a ani ochotní přijímat triviální doporučení, vedoucí k praktickému zlepšení našich životů. O přijetí jedince, jeho života, myšlenek, či pocitů jako takových nemluvě. Ba právě naopak! Teoretici nabízející vzkazy od samotného nebe, využívají různých situací k výkladům, nad kterými rozum zůstává stát a tak se pěkně vezeme a kam, to už tak jasně neříkají. Proč by ale měli, viďte? Vždyť přece žijeme v přítomnosti…

A tak se nemohu dočkat všeho, co přinesl 21. prosinec 2020 – den, který asi sám od sebe změnil svět. Propaganda (jiné slovo mě vážně nenapadá), která včerejšku, tedy 21.prosinci 2020 předcházela, vlastně oznamovala zásadní obrat lidského pokolení, rozkvět života a Bytí na Zemi a především tolik toužebně očekávanou lásku a pochopení všech lidí navzájem. Ještě že to přišlo! Vzhledem k mému přístupu k životu, především od roku 2009, se příliš často s přijetím a pochopením nesetkávám. Na to jsem opravdu málo „mimo“a realita už jen málo koho zajímá…

Kam a jak se ale všechno to svinstvo v nás a kolem nás po včerejšku podělo, mi moje logika a pohled na svět vážně nevysvětlují.

Tak si v tom ráji buďme přátelé všichni v lásce a vděčnosti.

Jana Paseková

Share this Post

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*
*