Více do sebe

/ 18 května, 2021/ Nezařazené

Není pro mě vůbec snadné vnímat pasivitu a nečinnost lidí. Není pro mě vůbec jednoduchá skutečnost, že se samotným nezájmem lidí kolem mě o aktivní, dobrodružný, proměnlivý, přitom stabilní život nemám absolutně co dělat, leda jen vnímat jeho přítomnost a nechat jej na sebe působit. Je dosti náročné při mé mentalitě připustit, že tak, jako jednoho neosloví nic, mě naopak oslovuje všechno, což je úplně stejný malér, jen na druhém jeho konci. Anebo výsada? Nemluvě o tom, že co já vím, co za laxním přístupem k životu lidé kolem mě mají, a je-li tomu vůbec tak? Copak jsem vědma?

Potřebovala bych něco vypnout, a možná, že zapnout, aby mi to bylo jedno. Abych brala všechny a všechno tak, jak to je. A v tom přijetí všech a všeho je klíč ke štěstí, lásce a míru! Hmm, jenže jak to udělat?? Jak přijmout bez podmínek a výhrad? Mám pocit, že jsem si zadala téma přijetí do sloupečku „úkoly“ a teď mě samotnou mate, že se to nedaří. Já ale s úkoly potíže nemívám… Do háje!

A v posledních dnech vnímám stále více a více, že to udělat – splnit a odfajfkovat ve smyslu splněno, prostě nejde. Není to jako uvařit, vdáte se, přestěhovat se, pořádně se vyspat, a přitom vlastně nejde o nic jiného, složitějšího, náročnějšího. Jak to, že ať přijde cokoliv, a nebo téměř cokoliv, bez zbytečných řečí, kritik, plánů, výhrad, podmínek, emocí prostě jdu a jednám. A dokonce ani „po“ se nedostavují otázky typu Proč?, Jak?, Kdy?, Kde?… A jak je možné, že když se kolem neděje zdánlivě nic, doslova mě to burcuje, provokuje, štve, bolí, trápí, co já vím, co všechno? Zároveň s tím vším kolem ale fakticky nic nedělám. Jasně, že ne, protože vím, tedy snad už vím, že je to marná práce a snaha. Ale těch řečí a keců co mám, a myšlenek a nápadů a návrhů a těch cest co vidím. No a to je právě to, čemu nemohu přijít na kloub. Co je mi do toho všeho? Znáte to. Největší zapeklitosti si chystáme sami ve svém nitru. Kam se hrabou nástrahy vnějšího světa!

No, kdyby mi náhodou začalo být všechno v lásce alespoň tak trochu jedno, podělím se, jak je mým zvykem.A nebo třeba, kdybych přestala být aktivní, tedy pokud bych nebyla mrtvá, to bych se podělila také…

A musím se teď sama sobě smát, když si uvědomuji, že netuším, zda TO bude další moje aktivita, a nebo pasivita, a že to okamžitě vůbec řeším. Ach jo! Třeba mám jen zmatek v pojmech a v jejich obsahu, a nebo si přitahuji klid, abych si připadala akčně, a nebo…

Jana Paseková

V Itálii, 17.05.2021

Share this Post

1 Comment

  1. Děkuji za krásný článek plný života, rozporu, niterných pocitů a sebezkoumání <3
    Opět mi to připomnělo, že se v těchto stavech nenalézám sama.

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*
*