Jen tak, bez příprav

27.05.2019

První jarní ozdravný pobyt letošního roku v italském Monte Porzio byl včera ráno ukončen. Pět žen, přesněji čtyři účastnice a já, jsme společně trávily týden v časoprostoru přesně tak, jak jsme si ve Věčnosti dohodly. Ta dohoda je mi za osm let každoročních příprav a realizace tohoto projektu zcela jasná, průběh jednotlivých pobytů a společného Sdílení nikoliv. A ať už v jednotlivých turnusech vládne jakékoliv ústřední, životem uchystané téma, mým prvotním záměrem je BÝT SPOLU a hlavním cílem je POCÍTIT PŘÍTOMNOST. Ne formou nekonečných přednášek, besed, spousty teorií a vzletných, neustále se ze všech stran opakujících řečí, ale formou VĚDOMÉ PŘÍTOMNOSTI a AKTIVNÍ REALIZACE. Za mě potom i jistá dávka adrenalinu v nepředvídatelnosti, minutu po minutě vznikajících situacích, v momentech, zvratech, změnách a výzvách. A nemohu opomenout ani skutečnost, že pro mě jsou pobyty mimoděk i propagací kraje, který moje Srdce vnímá jako pozemský DOMOV, a je přitom zcela jedno, kde se můj domov nachází fakticky.

Skvělé, na čase tráveném nevím S KÝM, nevím vlastně ani KDE přesně, a především netuším JAK, jsou bezesporu autenticita a pravdě o nás samých se přibližující skutečnost, které se odkrývá právě v situacích, které nelze v žádném případě připravit. Je úžasné sledovat účastníky pobytu, v běžném životě plnících plány, úkoly, dlouhodobě předem připravené situace a setkání, a dokonce i předem připravené emoce. Prakticky stále se totiž podivují nad mojí bezprostředností a jakousi nepřipraveností a v počátku i hledají nějaké schůdné cesty, jak reagovat, či nereagovat, jednat, či nejednat, komunikovat, či nikoliv, zmatení svojí každodenní běžnou realitou. A je absolutně nepodstatné, kolik toho mají přečteného a teoreticky zvládnutého, či nastudovaného. ŽIVOT SE TOTIŽ PŘIPRAVIT NEDÁ! Přesněji to, o čem si mnozí myslíme, že život je, je pouhým slepým plněním naší existence bez účasti nás samotných.

Spontánně a společně tvořený denní program, hodinu po hodině tak, jak se naše společenství v celku i jednotlivě vyvíjí, otevřeně vnímané a také projevované emoce, niterné pocity a stavy, na rovinu vyslovená přání a výhrady, vědomé prožívání každé maličkosti, zaměřování se na detaily i celkový náhled na prožívané, hledání odpovědí na základní pojmy našeho života, aktivní přístup k sobě samých a také k ostatním, vděčnost za všechno, co je nám poskytováno, radost obsažená třeba i v povinnostech a ne vždy příjemných situacích, jasné vnímání přítomnosti Boha v podobě Požehnání, jakých se nám neustále dostává…

Konec konců já sama vnímám realitu společných pobytů se všemi zúčastněnými Bytostmi, stejně tak jako můj osobní, soukromý život, jako sled událostí, jejichž největší a jediná hodnota spočívá v prožitku samém. Závěr si každý další účastník může udělat sám…anebo také nemusí. Tak jako tak už je po všem, jakmile opustíme překrásný areál, podobající se ráji na Zemi.

Kéž všechno v Jednotě prožité, zhlédnuté, procestované, vytvořené, vyplakané, odcvičené odpracované, zrelaxované, nabyté, či odložené, vykomunikované a beze zbytku přijaté, poslouží v lásce každé z nás, tak jak si naše Srdce přejí.

Děkuji za velmi silné, inspirativní projevy plné lásky, pokory, odhodlání a vděčnosti milé a krásné ženy.

Jana Paseková

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*
*