Kolik Bytostí, tolik realit

26.06.2019

Milí přátelé, okolnosti posledních týdnů mě přiměly pozastavit se nad skutečností, která má podle mého největší vliv na mylné představy o dění v našem životě, o lidech kolem nás, a tím pádem logicky i o naší „budoucnosti“. 

Moje zamyšlení ale povedu jen jedním směrem, a tím je naše představa, že to, CO, a také JAK prožíváme my, automaticky vnímáme jako skutečnost, týkající se nejenom nás, ale i všech zúčastněných. Bez ohledu na to, zda jde o skupinu, anebo třeba jen o jediného člověka, bez ohledu na to, zda jde o přátelství, partnerství, pracovní, či jakýkoliv jiný vztah, jednoduše, bez ohledu na cokoliv, velmi omezeně přistupujeme ke vztahům, jako k něčemu, co se k nám bude zrcadlově vracet, a to beze zbytku. 

Taková hloupost!

A nemyslete si, vím o tom své, před lety, před rokem, a třeba i před deseti dny, či včera… Ještě stále se často přistihnu při „PŘEDSTAVĚ“, že on, ona, oni jsou snad stejní ve svém prožívání, emocích, myšlenkách, úvahách a plánech, jako já. A samozřejmě se to týká i všeho, směřujícího ke mně a vůči mě.

Za tento fatální omyl platíme prozřeními, která tak jednoznačně musí, dříve či později, přijít. Všichni jistě notoricky znáte rozpravy typu, ale já myslela, já předpokládal, já si představovala, já nevěděl, já si byla jistá, atd., které končí zjištěním, že to všechno, co myslíme, cítíme, vnímáme, žijeme, bereme, či nebereme, prožíváme, sníme, tak že to všechno je jen a pouze o nás, a že ten druhý, anebo ti druzí o tom nemají a třeba i celá léta ani nikdy neměli třeba jen ponětí. A že po dobu, po kterou my jsme si žili to své, si oni pro změnu žili s dovolení také to své, a světe dive se, ONO TO nebylo a ani není totéž jako to naše. Že to, co pro nás mělo mít zásadní význam, je pro druhého zcela nepodstatné, a jako naschvál je to jindy zcela opačně. Že něco, anebo někdo, zatímco, nás nenechá v klidu ani spát, druhý ani nepostřehl. Že to, co plánujeme pro jednoho, či pro ostatní, oni nejenom, že neplánují, ale ani nechtějí… Vím, že to znáte, a vím, že to zažíváte také. 

Vím také, že se nám bude nesrovnatelně lépe žít, když budeme to všechno prožívané v našem nitru považovat za náš, velice důležitý, ten nejdůležitější svět, za naši realitu, ať krásnou, či nikoliv. Rozhodně ale ne za realitu hromadně poplatnou, danou, stoprocentní a stejnou pro všechny ostatní, i kdyby to byl jen jeden jediný člověk.

Protože, jak už mnozí velmi dobře víme: „KOLIK BYTOSTÍ, TOLIK REALIT!“ 

Jana Paseková

   

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*
*